Už nějaký ten pátek se diskutuje na mém oblíbeném ZX80/ZX81 fóru o lehce vylepšeném klonu ZX80, který jeho autor PokeMon nazval ZX80 CORE. Asi před 14 dny konečně PokeMon dokončil testování a začal nabízet desky. Velmi efektní, s bílou nepájivou maskou a celou řadou drobných vylepšení. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít.
Pro napájení mých 8-bitových miláčků je potřeba spousta napětí. Ponejvíce se jedná o +/- 5V a +/- 12V. Sem tam se ale šikne i exotika, jako je –9V, –10V nebo ještě něco úplně jiného. Existují starší zdroje, jako je SN 080, EA 1605 a další. Velmi hezky o napájení 8080 pojednává Nostalcomp. Všechny tyto zdroje mají ale jednu společnou nevýhodu. Jsou velké a těžké a ne úplně univerzální. Jako skvělá volba se jeví obyčejný ATX zdroj. I ten má ale nevýhody. Jednak u moderních zdrojů chybí –5V a druhak mají „blbý“ ATX konektor, ke kterému se cokoli špatně připojuje. Mně osobně vadí i nutnost spínání klasickým SPST vypínačem. Na zabudování některých počítačů je fajn ATX skříň a tam je k dispozici jen tlačítko. Protože nejsem zdaleka první, koho to napadlo, existují různé breakout boardy, např. od Sparkfun nebo Dangerous Prototypes. Protože ale žádný není podle mých představ, rozhodl jsem se postavit vlastní, o něco složitější, ale malý breakout board.
Před nějakou dobou mě na webu SynDiKatu potěšila Ikonova informace o úspěšné opravě jeho PP 01. Moje PP 01 zatím čekalo v krabici na dostatek času a tu správnou náladu se do něj pustit. Proto mě potěšil Pavel Urbančík, který nabídnul, že by se stavil se svým částečně nefunkčním PP 01 a zkusili bychom ty dvě potvůrky dát to provozuschopného stavu. Moje zobrazovalo RAM „binec“ a jinak ani neškytlo, Pavlovo se rozjelo s hláškou „RAM ERROR“ a BASIC podivuhodně „blbnul“.
V prozatím posledním díle mé PC/XT série dokončíme náš počítač 8-bitovou grafickou kartou. Dobově stylová by byla CGA, EGA neb Hercules, ale my půjdeme rovnou do naší vlastní VGA. No, vlastní tak úplně ne, půjčíme si čip od Trident a doplníme ho RAM a ROM a je to. A právě proto, že je to vlastně velmi jednoduché (pokud nebudeme podrobovat zkoumání vnitřnosti čipu Trident TVGA9000i-3), povíme si trochu, jak jednoduše připájet takový, na první pohled strašně komplikovaný, SMD obvod. Spousta lidí se toho bojí, ale zjistíte, že práce se SMT je naopak pohodlná a jednoduchá. Chce to jen vhodné nástroje, dobré oči a lupu. Projekt a desky jsou opět od Sergeye a najdete je na jeho stránkách.
Před nějakou dobou jsem na Aukro zakoupil Sharp MZ-3500. Nádherný kousek, skoro nový, perfektně funkční a i s monitorem. Je to úžasný počítač – dva procesory Z80, dvě grafické karty, zabudovaný řadič a disketovka, prostě fakt skvělá profi mašinka. Ovšem můj MZ-3500 měl jednu docela velkou nevýhodu – chyběla mu klávesnice. Dalo by se říci, že se jedná o dost podstatný problém, ale v dnešní době bylo jen otázkou času navrhnout a naprogramovat vhodný adaptér na standardní PS/2 klávesnici.
V posledním týdnu se roztrhnul pytel se spammery a boty vytvářejícími si účty na mém blogu. Do přihlašování, registrace a přidání komentáře jsem přidal jednoduchou Captchu, která tomu snad na nějaký čas zamezí. Přihlášené uživatele Captcha neotravuje. Pak jsem musel promazat asi tisícovku boty založených účtů. Snažil jsem se si dávat pozor, ale pokud jsem vám nešťastnou náhodou účet smáznul, tak se moc omlouvám a prosím, abyste si jej vytvořili znovu nebo mi pošlete mailík, já Vám ho vytvořím. Účet na blogu je dobrý k tomu, že nemusíte zadávat jméno a e-mail při psaní komentáře a váš příspěvek je schválen ihned automaticky. Díky za pochopení.
Diskety jsou fajn, ale přece jen pevný disk je jiný komfort. Správné PC/XT má něco jako ST-506, ST-412 nebo ST-225, které mají úžasný zvuk. Už jen při jejich zapnutí a startovací sekvenci se uši každého retromaniaka tetelí blahem. Interface je obvykle MFM a je potřeba dát pozor na správné párování disku a řadiče, některé jsou RLL. V dnešní době bohužel tyto disky postupně umírají a tak se objevují řešení, jak připojit běžný IDE nebo CF disk k 8-bitové PC/XT ISA sběrnici. A to se hodí i pro moje „nové“ PC/XT.
Píše se rok 1972 a Intel uvádí na trh první 8-bitový mikroprocesor. Jeden z Intelem pořádaných seminářů navštěvuje i mladý inženýr Nat Wadsworth. Je možnostmi procesoru na jednom čipu nadšený. Představuje si, kolik práce a peněz by v továrně ušetřili, kdyby spoustu jednoúčelových a obtížně modifikovatelných řídících strojů nahradili univerzálními mikropočítači. Ve firmě se však s velkým nadšením nesetkává. Vnitřně je ale hluboce přesvědčen, že mikropočítače mají budoucnost, tak odchází a společně s Bobem Findley zakládá SCELBI Computer Consulting. V roce 1974 pak na trh uvádí první 8-bitový mikropočítač nabízený i jako stavebnici – SCELBI 8H.
Není to 8-bitové, ale rozhodně to působí retro. Minimálně ASCII artem. Pokud ještě neznáte Candy Box, tak zkuste http://candies.aniwey.net/. A vydržte chvíli!
Žádnému z Sharpistů určitě nevymizel z paměti ten okamžik, kdy si poprvé poslechnul demo Jirky Lamače Madonna. Většina z nás si vykloubila čelist a sedla na zadek. Já teda jo. Ne že by Sharp měl úplně špatný zvukový generátor, ale tohle bylo prostě něco. Žádné melodie, fakt skutečná muzika. 6 bitů, 18.5 kHz a 9s hudby v brutálních 58 kB. Naschvál, vzpomenete si, jak dlouho se těch 9s hudby nahrávalo z kazeťáku? A to byl jen zvuk. Nemáte chuť zkusit i obraz?
