Předminulý víkend se konalo další setkání Sharpistů v hotelu Tálský mlýn na vysočině. Počet účastníků tentokrát trhal rekordy, ale díky tomu, že hodně lidí přijelo i s rodinami, tak se v salonku všichni tak nějak postupně střídali, potkávali a míjeli, že nikdy nebylo “husto”. Tak jako obvykle jsme něco nafotili a přidám pár slov, aby z toho měli něco i ti, co nepřijeli.
S připojením VDU k MK14 zjistíte, že se vám tak nějak nedostává RAM. VDU vám totiž ukousne celých 512 B SRAM paměti a zbyde tak jen 128 B RAM uvnitř RAM I/O obvodu INS8154. Pokud nepoběží program, budou se vám navíc do video RAM kreslit proměnné ROM monitoru. Z toho vyplývá, že nějaká ta paměť navíc by se hodila.
Asi nejzajímavější částí, kterou Science of Cambridge (později Sinclair) nabízeli k počítači MK14 byla zobrazovací karta VDU (Video Display Unit). Nemohl jsem tedy neudělat i její repliku. Naštěstí vlastním i originální kartu, tak replika šla poměrně snadno. Mám ji už nakreslenou i vyzkoušenou nějaký ten pátek, ale až teď jsem se dokopal udělat desky i pro ostatní a vše trochu popsat a zdokumentovat.
Abych mohl lépe fungovat s replikou MK14 Cassette Interface, napsal jsem si pro PC jednoduchou utilitu pro převod binárních souborů na WAV, který pak můžu v pohodě přehrát z jakéhokoli audio přehrávače na PC nebo třeba mobilního telefonu. No a když už jsem byl v tom, upravil jsem i můj stávající firmware pro TZXDuino/CASDuino tak, aby korektně fungoval s MK14 Cassette Interface. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si zpočátku myslel.
Po úspěšné realizaci emulátoru pro sériový přenos pomocí rutin pro obsluhu kazetového magnetofonu zbývalo už jen v praxi vyzkoušet moji repliku původního MK14 Cassette Interface. Já už tedy kdysi dávno jen tak narychlo zkoušel první prototyp, ale ten mi s reálným magnetofonem zlobil, takže teď jsem si rovnou připravil více času, osciloskop a signál jsem zachytával přes mikrofonní vstup počítače a nahrával zpět přes sluchátkový výstup. Vyplatilo se a ve skutečnosti to nebylo vůbec nijak komplikované, stačil návod 
.
Minulý víkend se konala 8-bitová demo party FOReVER 2018, tentokrát s podtitulem ‚The 8-bit Atlantis‘. Z rodinných důvodů jsem bohužel nemohl jet na celý víkend, ale byl jsem rád, že jsem se na Forever dostal alespoň v sobotu.
Teď, když už se první počítač sira Cliva Sinclaira, resp. jeho replika začíná šířit mezi retro počítačové nadšence, začíná být aktuální nahrávání programů do a z tohoto počítače. Novější verze SCIOS obsahuje v sobě rutiny pro obsluhu kazetového magnetofonu. Pro jeho připojení je potřeba Cassette Interface, avšak vstup a výstup přímo na MK14 jsou v TLL úrovních a tak si to říká o nějaký jednoduchý emulátor magnetofonu na těchto úrovních. První, co mně napadlo bylo samozřejmě Arduino. Připojení šlo hladce a tak můžeme nahrávat i ukládat data do i z MK14 hned na dva způsoby.
Aby se Vám replika MK14 lépe stavěla, sepsal jsem ještě pár poznámek ke stavbě, které by se Vám mohly hodit. Zvláště u klávesnice je dobré říct, jak je to vymyšlené, protože jsem musel trochu nahrazovat, abych byl schopen to zkonstruovat za použití technických prostředků, co mám k dispozici.
Minulý týden jsem dostal z výroby hotové desky první série. Dvě desky jsem osadil, hlavně proto, abych vyzkoušel, zda jsem ve finální verzi něco “nedomrvil” a také abych vyzkoušel, že fungují nižší klávesové plíšky s menším tlakem a současně je možné instalovat i tlačítkovou klávesnici.
Karl-Heinz ze serveru sharpmz.org mě před nějakou dobou poprosil o stažení obsahu ROM z mého počítače SHARP MZ-1200. Přece jen těchto kousků se v našich končinách mnoho nevyskytuje. Vyhrabat počítač ze skladu ještě nebyl až tak hrozný úkol, prože Sharpy mám většinou doma, ale narazil jsem na problém, jak přečíst ROM 2316 a 2332. Mají jiný pinout než klasické 27xx EPROM a běžný programátor si s nimi neporadí.
