Lehce detektivní a konspirativní příběh se šťastným koncem

Ne, nebojte, nepustil jsem se do prózy, na to fakt nemám, jen se chci podělit o celkem zajímavý příběh, který se mi stal koncem tohoto roku. A nebojte, týká se to starých počítačů, resp. jednoho mého hodně starého počítače, o kterém jsem se tu zmínil už před dlouhými 7 lety.
  

Compukit UK 101 jsem koupil na eBay někdy v roce 2011. Jedná se o celkem málo známou kopii poměrně známějšího Ohio Scientific Superboard II. Jak to tak chodí, nebyl čas, jeden zajímavější projekt se sypal za druhým a tak počítač šel trochu bokem. Začátkem roku 2014 se mi ozval jeden človíček, říkejme mu třeba pan T., který zahlédl příspěvek na mém blogu. Počítač ho zajímal, protože na něm v roce 1980 začínal a byl to pro něj nostalgický kousek. Chtěl si s ním pohrát a měl v pláni ho i překreslit a vyrobit repliku. Slovo dalo slovo a protože mi ho doporučil i EC1045, který s ním již dříve kul nějaké SAPI pikle, tak jsem panu T. počítač bez problémů půjčil. Pan T. počítač rozchodil, vyměnil vadné CPU a já jsem ho později navštívil i u něj v práci, která byla nedaleko od mojí, resp. jen ve vedlejší budově. Protože práce na překreslování šla pomalu, nechal jsem mu počítač, jak dlouho bude chtít. Utíkaly měsíce a vlastně celé roky až koncem roku 2016 se pan T. ozval, že počítač už nepotřebuje, co potřeboval má překreslené, takže by mi ho rád vrátil. Byl jsem celkem rád, není lehké na to myslet, obvykle tyto věci dost zapomínám, ale zase UK101 jsem ztratit nechtěl. Domlouvali jsem se na schůzce v 8-bitovém klubu v DDM Lužánky, ale pořád se nějak časově nedařilo, zase už bylo léto a prázdniny a já na počítač opět trochu zapomněl. V létě tohoto roku jsem si řekl, že už to opravdu nemůžu nechat být a musím si pro počítač klidně i kamkoli zajet (pan T. je z nedalekého Tišnova). Ovšem chyba lávky, nedařilo se mi ho nijak kontaktovat. Měl jsem dvě čísla na mobilní telefony, z nichž jedno hlásilo, že neexistuje a druhé okamžitě padalo do schránky. Na moje e-maily, na které pan T. dříve reagoval celkem normálně teď nebyla žádná odpověď. Moc jsem si nevěděl rady a říkal jsem si, že holt jednoho dne zajedu do Tišnova a projdu celou ulici, kde měl pan T. bydlet dům od domu. No, ale jak to chodí, nebyl čas a já se nikam nedostal.

Jednoho dne mi však přišel zajímavý e-mail. Psal mi pan R., který má na starosti Muzeum výpočetní techniky na VUT Brno, že se mu ozval nějaký pan V., který zjišťuje informace o počítači, který vypadá na chlup stejně jako ten můj tady https://www.8bity.cz/2011/compukit-uk-101/ a ptal se, jestli mi náhodou nechybí. No, samozřejmě, že mi chyběl. Domluvili jsme se, že pan. R. panu V. pošle nějaké základní informace a uvidí se, co se bude dít dál. Nedělo se nic.

Měl jsem trochu strach se panu V. ozvat, jako majitel počítače. Říkal jsem si, že kdyby to třeba byl nějaký nenechavec či lumpík, ke kterému se počítač dostal nelegální cestou, mohl by zmizet a já už bych počítač nikdy neviděl. Protože panu R. do muzea se pan V. už neozval, vytvořil jsem si na internetu virtuální identitu, což naštěstí je dnes hračka, vzal mobil s nepoužívanou SIM a pana V. jsem kontaktoval pod jiným jménem, jakožto sběratel specializující se na tento typ počítačů. Pan V. se mi celkem rychle ozval a domluvili jsme si schůzku u něj v práci. Před schůzkou jsem se ale nemohlo dovolat a tak jsem nikam nešel, protože jsem přesně nevěděl ani kam. Mobil mrtvý, začalo to být podezřelé. Za pár dní se ale pan V. ozval, že jen ztratil mobil a má nové číslo. Opět jsme si domluvili schůzku, ze které zase sešlo. Nakonec se mi podařilo domluvit pevný termín schůzky a pan V. byl ochoten se s počítačem stavit ke mně do práce. Měl jsem trochu strach, aby si nedal můj blog dohromady s mojí prací. Kdyby někdo pátral, určitě by nebylo těžké spojitost najít, ale zadařilo se a minulé pondělí stál pan V. u nás na recepci i s mým počítačem.

Oddechnul jsem si. Teď bylo potřeba ještě zjistit co je pan V. zač, proto jsem zpočátku vedl konverzaci velmi obezřetně a byl jsem připravený na různé scénáře, včetně chytání prchajícího zločince a volání policie . Naštěstí se situace vyvíjela nejpravděpodobnější cestou a žádné krizové scénáře nebyly potřeba. Z pana V. se vyklubal syn partnerky pana T. Panu T. se bohužel před několika měsíci udála mozková příhoda, ztratil částečně paměť, téměř úplně řeč a ochrnul na polovinu těla. Pech. Tím pádem logicky nereagoval na telefon ani e-mail. Škoda, že nikdo z rodiny tyto komunikační prostředky nepoužíval za něj, ale paní mi později do telefonu říkala, že e-mail zkoušeli, bohužel ale nemají přístupové údaje a pan T. si nemůžeme vzpomenout. Když jsem panu V. situaci vysvětlil byl celkem překvapený, počítač považoval za něco velmi cenného a za majetek pana T. Ukázal jsem mu doklady z nákupu na eBay i moji korespondenci s panem T. a po krátkém telefonátu s partnerkou pana T. zůstal počítač u mně.

Doma jsem počítač zapnul a objevila se typická obrazovka s náhodnými znaky. Po stlačení obou RESET tlačítek následoval důvěrně známý dotaz D/C/W/M ? a poté po odklepnutí dotazů na velikost RAM a šířku terminálu už krásně naběhnul BASIC.

Z výše napsaného pro mně plyne poučení, že si budu lépe hlídat svoje věci a ty dražší půjčovat jen s nějakou tou byrokracií, aby bylo jasné, jak se věci mají a prosbou o ponechání zápůjčního listu u hardware. Nejen našim počítačům po těch letech ubývají schopnosti, ale ani my nemládneme, člověk nikdy neví, co se může stát.

Obrovský dík panu R. za vstřícnost a nelhostejnost. Ne každý se zachová správně a nechybělo mnoho a můj počítač skončil kdoví kde. DĚKUJI! A samozřejmě panu T. přeji aby se uzdravil, alespoň pokud možno co nejlépe to půjde.