Postavte si PC/XT – 6. Super VGA aneb naučte se pájet SMD

V prozatím posledním díle mé PC/XT série dokončíme náš počítač 8-bitovou grafickou kartou. Dobově stylová by byla CGA, EGA neb Hercules, ale my půjdeme rovnou do naší vlastní VGA. No, vlastní tak úplně ne, půjčíme si čip od Trident a doplníme ho RAM a ROM a je to. A právě proto, že je to vlastně velmi jednoduché (pokud nebudeme podrobovat zkoumání vnitřnosti čipu Trident TVGA9000i-3), povíme si trochu, jak jednoduše připájet takový, na první pohled strašně komplikovaný, SMD obvod. Spousta lidí se toho bojí, ale zjistíte, že práce se SMT je naopak pohodlná a jednoduchá. Chce to jen vhodné nástroje, dobré oči a lupu. Projekt a desky jsou opět od Sergeye a najdete je na jeho stránkách.

TVGA9000i je už poměrně sofistikovaný VGA čip. Jako první integroval VGA a RAMDAC na jeden čip. Stačí tedy připojit jen RAM a ROM a jedeme. Čip podporuje 8-bitovou ISA sběrnici, ale o skutečně 8-bitovou kartu nezavadíte. Jednu má Palcal ve své sbírce, ale ta používá starší TVGA8800. Díky Palcalovi se mi dostala do rukou i pěkná, čistě 8-bitová, OAK. Ale ta s TVGA9000i nemá nic společného.

Jak jsem už psal, čip je poměrně mocný. Umí rozlišení až 1024×768 v 16 barvách, 800×600 ve 256 barvách a samozřejmě i všechny standardní režimy VGA, EGA, CGA, MDA a Hercules. Podporuje max. „jen“ 512 kB dynamické RAM a jednu 8-bitovou 32kB EPROM, kterou umí zpřístupnit i na 16-bitovou ISA sběrnici.

Použil jsem Trident BIOS D4.01E, který má Sergey na svých stránkách a karta šlapala na první zapojení. Tím mám hotové PC/XT, které je kompletně osazené vlastnoručně zhotovenými kartami. Kdo by to byl býval řekl, že tohle jednou půjde amatérsky udělat. Jsem zvědavý, co nás čeká v budoucnu, jestli si takhle někdy v důchodu spíchnu iPhone

Pájíme SMD

Jak už jsem nakousnul v úvod, čip Trident TVGA9000i je SMD a to konkrétně v pouzdru PFP 160 s roztečí vývodů 0,65 mm. To může na první pohled vypadat hrozivě, ale není to úplně nejhorší a pájet ručně se to v pohodě dá.

Obvykle začínám s Isopropylalkholem (IPA), kterým očistím desku plošných spojů. Pak umístím čip přesně na desku a připájím v rozích. Není dobré volit úplně krajní vývody, protože ty často bývají lehce ohnuté. Vyrovnáte je později. Pokud se mi spojí více kontaktů cínem dohromady, nedělám si z toho v této chvíli hlavu. Také to spravíme později. Hlavní na co je potřeba si, v této chvíli, dávat pozor, je přené umístění vývodů čipu na pájecí plošky na desce plošných spojů.

Lupu už jsem zmínil, ale budeme potřebovat ještě flux, resp. pájecí kapalinu. Používám dva druhy. Jeden, který jsem na doporučení Davida Lüftnera koupil na Aukro a stále se tam objevuje. Dejte pozor, abyste nepoužili nějakou agresivní na pájení kovů, ta by vám časem rozežrala desku i součástky. Další forma pájecí kapaliny, která se prodává běžně v obchodech s elektro součástkami, je ve formě tužky a nazývá se Flux Pen.

Pájecí kapalinu nanesu vatovou tyčinkou na jednu stranu obvodu v poměrně velkém množství. Čím víc to „plave“, tím lépe . Na plochý pájecí hrot (osvědčila se mi kulatá zkosená špička průměru cca 2 mm, např. v GME zde) naberu kapku cínu a postupně ji od kraje táhnu pomalu přes všechny vývody. Dávám pozor, abych postupoval lehce a vývody neohnul a aby na vývody navzlínal dostatek, ale zase ne moc, cínu. Pokud se mi dvě plošky spojí, stále to neřeším. Když mi dojde cín, doberu si a pokračuju dál. Když jsme u cínu, resp. cínové pájky, doporučuji určitě olovnatý cín. Domácí pájení je s ním jednodušší. Nejraději používám STANNOL se 60% cínu, 38% olova a 2% mědi. Další pomůckou, kterou s oblibou používám je tenké odpájecí lanko (odsávací měděný knot, solder wick).

Postupně takto zapájím všechny 4 strany obvodu. Pokud se mi nějaké piny spojily, nyní přichází kel slovu Flux Pen a odpájecí lanko, kterým odstraním přebytečný cín. Lanko je někdy poměrně savé a může odsát cínu moc. V tom případě opět flux pen a páječkou přidat trochu cínu. Nebojte se Fluxu a používejte pájecí kapalinu nebo Flux Pen pořád dokola. Pak to očistíte, bez fluxu to nejde! Hotové zapájené spoje by mohly vypadat třeba nějak takto.

Ve finále vše pořádně očistím opět Isopropylalkoholem a proměřím multimetrem, resp. „šlusmetrem“. Jedním hrotem jedu po desce a přesouváme se z plošky na plošku a druhým hrotem jedu po obvodu v místě vstupu pinu do pouzdra a postupně měřím vždy vodivost pinu k plošce a nevodivost k sousedními pinu, resp. plošce. Doporučuji na piny moc netlačit, protože špatně připájený pin si přitlačíte, takže způsobíte během měření korektní kontakt, zatímco normálně kontakt chybí nebo je špatný. Doporučuji i optickou inspekci světelnou lupou s větším zvětšením, kterou dobře uvidíte detaily pájení. Tak se nebojte a s chutí do toho, je to fakt snadné a pohodlné. Mnohem větší „drbka“ je se SMD odpory a kondíky , kterých je někdy hodně.